Svatba

Tento příspěvek je na první pohled psán jiným stylem. Doufám, že vás básnický vzhled neodradí a i tak si přečtete o tom, jaká byla svatba mých (Nikolajových) rodičů. 

Jinak budu rád za každý komentář, dle kterého budu moci posoudit, zda byste o další podobná dílka stáli anebo mám radši zůstat jen u prozaického psaní. :-)

Studený sníh krášlí naši cestu,

a já tě tu mám, svou nevěstu.

Po svém boku tebe si vedu,

v bělostných šatech jak krásku z ledu. 

Krásku z ledu s ohnivými vlasy,

mou bohyni, mou múzu krásy.

Podívej se kolem, kol a kol,

bělostný svět, skrývající lidský bol.

Podívej se na tento svět,

ve kterém ledové růže roste květ.

Toť můj domov a nyní tvůj,

lásko, navždy při mě stůj.

Utrhl jsem ohnivou růži,

tiskl jsem jina hruď ke své kůži.

Tu do ledového světa si nesu,

a při tom dětskou radostí plesu.

A ona růže dvě kvítka z ledu uvila,

když do mých rtů se poprvé vpila.

Ukaž mi lásko svou ohnivou krásu,

ano, tebe mám za svou nekonečnou spásu.

Tolik lidí hledělo na mou ohnivou růži,

až jsem cítil jejich závist na své kůži.

A já jen se jejich tvářím směji,

a při tom na tebe oslavnou píseň pěji.

U čeho že jsme to vlastně byli?
Och ano, své duše v jednu jsme slili.

Dnes byl ten slavný lásky den,

ještě teď je to pro mě jako sen.

Když stál jsem v chrámu čekajíce,

ne, nečíhal jsem na zajíce.

Čekal jsem na tebe, má jediná lásko,

až ve svatebních šatech přijdeš, krásko.

A chrám byl plný, všude dav,

když jsem tě viděl, byl jsem paf.

Ty, tvá ohnivá krása všude v chrámu,

tvůj otec vedl mou nynější dámu.

Tvá matka v očích slzy měla,

při pohledu na tebe se chvěla.

Má rodina žasla nad tvým půvabem,

já sám v kolenou byl oslaben.

Sledoval jsem tvé ladné kroky,

byly to jak srnčí skoky.

A poté utichl šťastný dav i božský chór,

knězův hlas se nesl sálem jak ozvěna z hor.

Tvá něžná ručka vplula do mé,

již jsem tě viděl šťastnou v mém domě.

S šedými vlásky a s šesti vnoučaty,

sledovali jsme tvé svatební šaty.

Byla by to hezká chvíle,

jenže ta je daleko ještě míle.

Teď je pro nás Teď a Tady,

vidím ve všem dnes jen klady.

Konečně ticho, jako v hrobě,

to už si tě ale tisknu k sobě.

Polibkem naše sliby pečetím,

svazek náš tím téže posvětím.

Nyní jsi mou a já jsem tvým,

tento den je naším svatebním.

A již jásot, křik a smích,

nevzít si tě byl by hřích.

A zas tvá ústa líbám radostí,

a den pokračuje další slavností.

Hostina svatební a radostné zprávy,

viděl jsem ty nevěřícné hlavy.

Aby ne, ledová kvítka brzy rozkvetou,

ne jedna žena se stane tetou.

Ale na to je zatím čas,

no tak člověče, bav se, užij si dnešní kvas.