Vše začalo před jedenácti lety, když byla má matka Catriona Elliott (Alexejevna - získala až po svatbě) povolána na Ukrajinu k ožehavému případu týkajícího se jednoho z největších Ukrajinských Železnobřichých draků. Jako Britská expertka na tyto kouzelné tvory, měla vypomoci tamnímu ministerstvu a zabránit drakovi v jeho řádění. Stejně tak byl na Ukrajinu přizván i otec, nicméně o několik měsíců dříve než Catriona, protože pracoval v Odboru kouzelnických nehod a katastrof, v Oddělení mudlovsky přijatelných výmluv, a tak měl za úkol přikrývat drakovo dosavadní řádění a řádně ošetřit (a oklamat) mysl každého mudly, který mohl být dračím incidentem poznamenán.
Bylo to prvně, co se Catriona dostala tak daleko od svého rodného Skotska. Stála na pláži a vnímala písek pod svýma nohama. Západ slunce tu vypadal úchvatně. Celá Ukrajina byla úchvatná, i když místní obyvatelé byli značně chudší. Nicméně o to víc jí i její kolegy zahrnovali vstřícností, a to nejen čarodějové a čarodějky. Škoda, že dnes tu byla pracovně. Určitě by si někdy ráda vychutnala krásu příjemně teplého podnebí a vody Azovského moře. Nyní tu mohla jen pár okamžiků stát a zatouženě sledovat vodní hladinu, než jí ze sna vytrhl velmi známý řev. Dračí řev. Již tu byla několik dní a draka ne a ne polapit. Značně se obávala, že jestli to takto půjde dál, budou muset onoho kouzelného tvora usmrtit. Následky jeho řádění byly strašlivé. Pod jeho vahou bylo zbortěno na Přiazovské vrchovině několik dolů, ve kterých zemřeli stovky horníků.
Hornaté pohoří, drakovi začalo sloužit jako hnízdo, zatímco za potravou se vypravoval na stepi kolem této vrchoviny. A co se nejlépe loví, když největšími tvory dosud na oněch místech byli lidé? Krutá smrt postihla desítky dalších lidí, ať už museli umírat pod drakovou vahou či v jeho tlamě nebo plamenech. Pravdou jen zůstávalo, že si z onoho území začal tvořit vlastní teritorium se svými lovišti. Díky němu se populace lidí na jihovýchodě Ukrajiny značně snížila.
A proto tu byla ona, Catriona. A proto tu byl i Andrej Ivanovič Alexejev, který kouzly a dobrými výmluvami nyní kontroloval mudlovské obyvatelstvo. Samozřejmě na tuto práci tu nebyl sám, ale řídil to tu, tedy minimálně co se této věci týkalo. Jeho úkolem bylo udržet spoustu lidí pohromadě. Všichni věděli proč (samozřejmě až na mudly). Byla to špinavá strategie, která když selže, vyžádá si spoustu nevinných životů. Nicméně byla to poslední možnost, jak se pokusit nalákat draka, který se schovával v horách. Sebrat mu veškerou potravu, umístit jí na lákavé místo a vyčkat, až se drak vydá za ní, aby mohl být konečně dopaden a nejlépe rovnou převezen do Rumunska pod permanentní dohled kouzelníků.
Byl čas. Dračí řev jasně ohlašoval, že je čas lovu, a tak se vydala pryč od pláže do trav stepi, aby zaujala své postavení. Draka musí uzemnit dál od mudlovských stanů, nebo dojde k hroznému masakru. Byla bledá. Věděla, co má dělat a nebyla to její první mise, nicméně nyní se měla o co obávat. Andrej jí byl nakonec bližší, než si myslela. Za tu dobu se jí dokázal dostat neuvěřitelně hluboko pod kůži. Kdyby se nyní nebála o jeho život, jistě by se při myšlence na něj neúmyslně usmívala. Jeho ruská grácie byla okouzlující. Svým způsobem chladná, ale vzrušující. I jeho lehce ostřejší a obhroublejší ruský vtip byl zajímavý a uchvacoval. Chvatně zatřepala hlavou. Teď nebyl čas na rozptylování se. S tvářemi rudými od studu i od běhu nakonec stanula na pozici s hůlkou v ruce. A drak na sebe nenechal dlouho čekat. Brzy se již k nebohým obyvatelům začala šinou děsivá tmavá hora, která čas od času v lovecké horečce hladově řvala do širého okolí. I z dálky bylo vidět cukání lidí, jak by nejradši byli všude jinde, než na jejich pozici návnady, ale Andrej svou práci zvládal opravdu dobře. Stejně tak jako jeho lidé.
O chvíli později se již Catriona stejně jako další kouzelníci vrhli na draka, jenž přicházel k jejich první linii. Ne, že by proti němu stáli ve špalíru, obklopovali ho v kruhu, ale ten utvořili ještě před samotným dračím hlavním chodem. Kouzelné formule opustily ústa kouzelníků, ale ač to zprvu vypadalo na úspěch, brzy se drak oklepal a celý rozzuřený podřadným hmyzem, který mu měl být krmením, se vrhl po nejbližší kořisti. Několik kouzelníků bylo zamačkáno, někteří skončili v jeho tlamě a jejich útok na draka díky tomu na chvíli polevil. To drakovi stačilo. Vzápětí již běžel vstříc svému naservírovanému talíři. Dosud zaměstnaný Andrej vida blížícího se draka nakonec nařídil lidi propustit. Byla zahájená evakuace a každý se řídil dle plánu, až na pár jedinců. Andrejovi a několika dalším kouzelníkům bylo jasné, že potřebují získat pro obyvatelstvo čas, a tak se vydali vstříc drakovi. Kletby, které na něj ale sesílali postrádaly zkušenosti a tak nebylo divu, že brzy první z nich skončil v dračí tlamě, jiný v plamenech, další pod dračím tělem.... a jak skončil Andrej? Dračí ocas ho odmrštil značnou řádku metrů daleko po stepní krajině, kde ho zastavil jeden větší kámen.
S kouzelníky i mudly už to vypadalo bledě. Ale díky odvaze těch několika posledních mrtvých se původní jednotka lovců draků opět dala dohromady. Sice notně prořídla, ale i tak se jednalo o zkušené lovce a zabijáky Catrionu nevyjímaje. Při pohledu na krev na Andrejevově tváři jí pohltil záchvat vzteku a nenávisti. Se slzami v očích začala po drakovi metat jednu kletbu za druhou, stejně jako ostatní kouzelníci. Již se nehledělo na dračí život. Životy mrtvých a přeživších jeho hodnotu dávno převýšily. Drak nakonec padl mrtev k zemi mezi padlá těla kouzelníků, čarodějek a mudlů. Bylo to tragické vítězství, kdy se zbírala těla mrtvých a zraněných. Kousek za nejbližším městem se vytvořila provizorní ošetřovna, kde bohudík skončil i bledý Andrej, který dosud zůstával v bezvědomí. Mezitím se oplakávali mrtví, pohřbívalo se a lidem byla upravena paměť i odůvodněn celý incident. Uběhlo několik dní, během nichž zranění se vraceli za svými přeživšími blízkými. Nakonec se k nim mohl přidat i Andrej, který stále bledý, nicméně již při vědomí vyhledal přítomnost sobě blízké osoby. Našel jí sedět v slzách. Těžko říct, zda to byly slzy radosti či se jimi v dalším okamžiku staly. Pravdou bylo, že oba měli ohromnou radost z toho, že se opět vidí. Že oba jsou živí a zdraví... To již ale Andrej svou Catrionu objímal v náručí a bral si od ní polibky ujištění, že to není jen sen. Ano, opravdu jí svíral. Nebyl to přelud, nebyl to sen, nebyl to duch. Byla to jeho Catriona.
Ten večer zůstali spolu. A další noci též. A o několik takových nocí později a i dní, zažádal o její ruku. A o dalších pár měsíců později, se již konala svatba. Nicméně to už oba věděli, že na nic už nebudou sami, ale zároveň nebudou ani jen oni dva. Catrionino mírně vystouplé bříško již dávalo jasně tušit o blížícím se přírůstku do nově vzniklé rodiny...do rodiny, kde se mísila jak horká skotská krev, tak i ta ledově mrazivá ruská...
Zápis z Catrionina deníku draků:
Žádné komentáře:
Okomentovat