Společný čas milenců se na Ukrajině čím dál víc chýlil ke konci. Lidé byli po dračí aféře ošetřeni jak na těle, tak i na duchu. Kouzelníci pomáhali postiženým obyvatelům postavit znovu své domovy a navraceli život do starých kolejí, jako by dračí útok nikdy nenastal. Netrvalo to dlouho. Sotva pár dalších dní...jak rychle nastal čas loučení. A přesto o to Andrej nestál. Toužil svou milenku svírat v náručí po celou věčnost. A tak před ní nakonec při loučení s otázkou poklekl. "Vezmeš si mě, Catriono, ty jenž pocházíš ze zemí zapadajícího slunce?" Ze začátku následovalo ohromení, vzápětí dojetí a nakonec nejistota. Přesto nabídku s červení přijala. Jak by mohla nepřijmout nabídku tak pohledného a milého muže, kterého si za těch několik měsíců na Ukrajině zamilovala. Nechala si nasadit prsten s kamenem stejně ledovým, jako je led při mrazivých ruských zimách. Andrej své lásce dával na rozloučenou kus svého domova, kus svého srdce.
Poslední dotyky a poslední polibky a dívka vstoupila do plamenů. S tichým úsměvem zmizela Andreji z očí. Nakonec i on si se svými zavazadly vstoupil do krbu a po zavíření plamenů stanul konečně po několika měsících doma. Nadšená matka začala svého syna objímat. Tolik jí chyběl. I jeho otec se na něj lišácky usmíval, když vedla Svetlana svého syna ke stolu a vyzvídala novinky. Syn se jí zdál jiný. Takový...zasněnější. A netrvalo dlouho a už na stole leželo přiznání. Nebo spíše doznání? To bylo jedno, ale rozhodně ona slova vyvolaly na tvářích rodičů nadšené úsměvy. Jejich syn se bude konečně ženit!! To byla novina! Už se nemohli dočkat, až novou snachu poznají. Jaké ale bylo překvapení, když zjistili, že ona zmiňovaná dívka pochází pomalu z druhého konce světa. Prvotní radost vystřídaly starosti. Aby ne, když se obávali, že by jim ona dívka mohla jejich Andreje nadobro odvést a už nevrátit. Po přiznání, že spolu již něco měli, že svou nabídku nemůže vzít zpět, a že ani nechce, jejich obavy se staly reálnějšími. Stejně tak se jim ani nezamlouval fakt, že její rodiče o tom zatím ani neví...
I netrvalo dlouho, a Andrejova matka již domlouvala s Catrionou a jejími rodiči setkání. Nakonec se dětská láska ukázala větší vážností a zodpovědností, než jak k ní Catriona s Andrejem dosud přistupovali. Objevila se spousta nezodpovězených důležitých otázek a jak bylo vidno, strach a obavy o ukradnutí potomků druhou stranou byl jak ve skotské tak i v ruské rodině dosti silný. Po pár dnech již stál Andrej se svými rodiči před Catrioninou ráznou matkou a jejím otcem. Uvítání kupodivu ač napjaté brzy získalo díky oběma otcům přívětivější podtón. Slavností večeře a dodatečná žádost o ruku proběhla nakonec i za pronášení vtipů, i přes to, že zde byla lehká jazyková bariéra. Nicméně při sklence koňaku se přešlo k důležitějšímu programu. Bylo načase si vyříkat, co se bude dít s jejich dětmi. Obě matky svých zamilovaných dětí byly stejně umíněné. Dohady mezi stranami umírňovali jen muži, kteří klidnili rozvášněné dámy a zároveň zlehčovali situaci různými vtipy. Nakonec to už pánové nevydrželi a se smíchem navrhli, že když jdou do toho ženy tak ostře, proč rovnou nesepsat kupní smlouvu na vlastní potomky?
Co bylo myšleno vtipem se vzápětí začalo uskutečnovat. Tentokráte již s úsměvy žen na tvářích. Ano, nebylo špatným nápadem si sepsat, jak se ženy o své děti a jejich děti vůbec podělí. Netrvalo dlouho a na pergamenu začala vznikat dohoda, která celou rodinu stmelovala i rozdělovala zároveň. I snoubenci si stanovili své...a pak už zbývala jen svatba.
Nikdo tenkrát ale nemohl tušit, jaké následky tato dohoda bude mít. A přesto se nedá říci, že pro všechny mladé Alexejevy byla prokletím. Jen jeden malý chlapec jí snášel těžce. Jen jeden chlapec nedokázal unést ztrátu svého ledového domova.
Žádné komentáře:
Okomentovat