Rodina a "úzké" příbuzenské kruhy

 Informace zde jsou více méně kopií mého původního životopisu na FelixFelicis!, nicméně profil této osobnosti je na různých hrách (ŽvB) nepozměněn.

 

Rodokmen

Určitě existují ještě tetičky a strýčkové, bratranci a sestřenice atp.., ale ty sem vypisovat nebudu, jelikož bůhví jak často je budu asi tak zmiňovat. Při nejhorším sem dopíšu pár dalších jmen a rodiných vztahů, ale díky mé menší/větší letosti to nehrozí ;-) 

Rodina

Dvojče Kiril:

S Nikolajem jsou stejně staří, ale přesto rozdílní. Přestože jsou odlišní, je mezi nimi pevné pouto dvojčat. Nikolaj má Kirila moc rád; jsou si blízcí, jak jen bratři mohou. Nikdy se nehádají, nemají mezi sebou žádné rozepře a sourozenecká rivalita nebo žárlivost v jejich vztahu také chybí...většinou. Místo toho nabízí jeden druhému porozumění a oporu. Nikolaj se nerad od Kirila odlučuje a zvláště, když je v cizím prostředí mezi cizími lidmi, kde se cítí dosti ohrožen. Vyrůstali do svých osmi let v Rusku a na rozdíl od něj, se Kiril s nynější situací až moc rychle smířil a na Nikolajův vkus přijímá změny až příliš lehce. Přesto ho i tak Nikolaj dlouho používal jako obranný prostředek před těmi cizinci, co si říkali rodina, kteří na něj mluvili vždy řečí, kterou neznal, dokud mu tedy děda Leannan nepomohl přes tu obří kulturní propast přenést. Přesto je jedna vlastnost, která Nikolaje na Kirilovi baví. A to je jeho vybíravost. Je pravdou, že poté situace, do kterých Kiril dostává své příbuzné, jsou velice komické a zábavné, kdy se Nikolajovi objeví upřímný leč zdvořile slabý úsměv na rtech. 

Sestra Irina:

Mladší o tři roky. Pro celou rodinu je malou roztomilou panenkou, o kterou se bratříčci samozřejmě láskyplně starají a odmalička si spolu hrají. Irina ke svým bráškům ráda vzhlíží a stejné potěšení nalézají i dvojčata v roli starších sourozenců. Když se odstěhovali z Ruska, bylo jí 5 let. Na život ve Skotsku se jako nejmladší snadno adaptovala a osvojila si i znalost skotského jazyka. Díky tomu se stala miláčkem celé skotské rodiny a není divu; je roztomilá, chytrá a učenlivá. Pro Nikolaje je symbolem tichého porozumění a naděje. Není mu jen mladší sestrou, ale za dobu strávenou v Anglii se pro něj stala i důležitou kamarádkou, protože zde žádné jiné kamarády neměl. Miloval jejich závodění na koštěti, ale v Anglii ji poté sám učil jízdě na koni, aby ve svém závodění mohli pokračovat i tam a být si navzájem oporou, i když v Anglii byla spíš oporou ona jemu, než on jí, jak tomu bylo dříve v Rusku.

Matka Catriona:

Její matka je čarodějka, otec mudla. V Bradavicích vystudovala Havraspárskou kolej a její nejoblíbenější předmět byl Péče o kouzelné tvory. Ze všeho nejvíc miluje draky; a to natolik, že se tomuto povolání rozhodla zasvětit celý svůj život. Viděla již spoustu draků, od velšských zelených až po římské dlouhorohé. Se svým manželem se seznámila díky těmto tvorům na Ukrajině u jednoho doslova ožehavého případu. Porodila tři děti a až vyrostly, odstěhovala se se svým manželem do Anglie, poněvadž si nepřála, aby její děti chodily do Kruvalu. Je to inteligentní, shovívavá žena, pro kterou je rodina na prvním místě a své děti vychovává s nezměrnou láskou. Pracuje na ministerstvu v Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory jako odbornice na draky. Přesto si Nikolaj myslí, že musela být mamka hodně zklamaná, když viděla, jak si se svými skotskými příbuznými její syn nerozumí. Nicméně o tom s ní nikdy nemluvil. Věděl, že ona ví, a ona věděla, že až na jejího dědečka, Nikolaj ostatní nikdy nebude brát jako opravdovou rodinu.

Otec Andrej:

Vyrůstal v kouzelnické rodině; jediní jeho mudlovští příbuzní byli ze strany jeho babičky. Celý svůj život prožil v Rusku a vystudoval Kruval. Oproti pohostinným a vřelým Řekům je trochu chladnější a opatrnější k cizím lidem, a chvíli trvá, než jim začne důvěřovat. Z rodičů je jednoznačně on ten přísnější, neboť dbá na to, aby jeho děti měly patřičnou výchovu a bez odmlouvání poslouchaly. Pokud byste si při těchto slovech ale vybavili muže, který dává svým dětem výprask co druhý den, pletete se. Rozepíná pásek pouze tehdy, když je to opravdu nutné (což někdy opravdu je), ale nemyslí to zle. Dělá to jen pro jejich dobro, neboť je nadevše miluje. Jeho děti to pochopitelně moc dobře ví a berou to jako zasloužený trest, který však na jejich vztahu k otci nic nemění. Je pro ně velkým vzorem. Na přání své ženy se odstěhovali do Anglie, k jejím skotským rodičům, kteří ho sice přijali, ale Andrej dodnes skotštinu nepochytil, podobně jako Nikolaj. Pracuje stejně jako Catriona na ministerstvu kouzel. V Odboru kouzelnických nehod a katastrof v Oddělení mudlovsky přijatelných výmluv. Obě pozice jsou dobře placené a díky tomu nosí oba rodiče domů dost peněz a mohou si dovolit plnit dětem téměř všechna jejich přání, kupovat sovy, učebnice a školní pomůcky ve vysoké kvalitě. Nikolaj na otce hledí jako na spřízněnou duši, ale nikdy mu přímo neplakal na hrudi či si přímo nestěžoval na to, že ti lidé, co tu jsou, až na dědečka nikdy nebudou jeho pravou rodinou. Na to otce vnímal až moc…vysoko. Byl opravdovým vzorem, na jehož kolenou přece nemohl plakat.

 

Ruské příbuzenstvo

Babička Sveltana:

Světlovlasá žena, trochu silnější postavy, a zářivě modrýma očima. Vystudovala Kruval. Její budoucí manžel Ivan s ní chodil do stejného ročníku a v posledním ročníku spolu začali chodit a poté se vzali. Brzy se jim narodil syn, jediné dítě. Všechny vnoučata ji budou mít v paměti jako hodnou, laskavou ženu až do konce svých dní. Bydleli ve stejném domě; babička s dědečkem měli dolní patro a mladá rodina horní patro. Vycházeli spolu všichni velice dobře a babička jim všem ráda vařila a pekla. Dvojčata i Irinu velice rozmazlovala. Nikolaj jí opravdu zbožňoval zvláště, když někdy přikryla méně závažné lumpárny, za které mu sama poté stejně vynadala, ale bylo to jejich tajemství, které se nedostalo k rodičům. Muselo jí asi hodně rmoutit, když při prvních návštěvách Ruska po Nikolajově odstěhování, chlapce viděla nešťastného. Vždy se ho ptala na to, zda se mu v Anglii líbí a na novinky, ale odpovědí jí dlouho bylo jen, že nelíbí a smutné ticho. Jednou kvůli tomu měla vážný rozhovor s rodiči, kdy bojovala za svého vnoučka a snažila se rodiče přesvědčit, že by mu bylo líp u ní a poté v Kruvalu. Nicméně i ona uznala, že chlapce není dobrý nápad rozdělovat a krom názoru na Kruval, jenž měla Nikolajova matka, hrál rozhodující fakt i to, že se Kiril již do Bradavic moc těšil. O tomto se ale žádné z dětí zatím nedozvědělo a asi ani nikdy nedozví, protože babička nakonec zpozorovala, že se situace začíná lepšit. Dnes už jí Nikolaj zvesela vypráví o dědečkovi Leannanovi a koních, kdy rozebírá, jak se každý kůň jmenuje, copak hezkého dělal, na kterém kdy jel či jak sestřičku učil na nich jezdit.

Dědeček Ivan:

Světlovlasý postarší muž s šedýma očima, nechává si růst strniště a má nemožný vkus na oblékání. Kdyby neplatil zákon o utajení, nejspíš by pořád chodil ve smaragdovém hábitu. V Kruvalu proslul svou inteligencí a znalostmi. V pátém ročníku se stal prefektem, neboť to byl zodpovědný, klidný chlapec, který měl výborné známky. Ve zkouškách byl nejlepší ze třídy. Se svými vnoučaty velice rád chodil na vycházky, vypravoval jim zajímavé věci a ukazoval jim památky ruských měst. Brával je na trhy a vždy jim tam koupil něco dobrého. Dokonce je vzal i do kouzelnické ulice v Moskvě. Dědečka má Nikolaj stejně rád jako babičku. Akorát s tím rozdílem, že s dědečkem vyváděli spoustu lumpáren, o kterých neví ani babička. Vždy se spolu spoustu nasmáli a dědeček je na jejich výletech vždy něčím překvapil.

Skotské příbuzenstvo

Babička Isolde:

Přísná, rázná dáma, která vždy prosazuje vlastní názory. Obléká se podle módy a dbá na to, aby jí barva oblečení nepřidávala kila navíc a nebila se se zrzavými vlasy a zelenýma očima. Přesto má však srdce na správném místě, aby taky ne, když chodila do Nebelvíru. Když si něco umíní, nebo něco považuje za správné, tak z toho neustoupí, což ani není divu, když se narodila jako beran. Má však i laskavou tvář, kdy ráda vaří, peče, rozmazluje vnoučata, plete jim svetry a odpouští jejich nedostatky. A nikdy, ještě nikdy při výchově nezvedla hlas. A vnoučata vůbec nekárá. Od toho je tu přece jejich matka, ne? Nicméně i tak jí Nikolaj nedokázal přijmout a stejně tak i ostatní příbuzné krom dědečka Leannana. Babička Isolde je pro něj děsivou osobou. Nebo spíš bývala. Nyní jí bere jen jako člověka se svým světem. Nikdy jí nedokázal uznat a ocenit kvůli jejímu postoji. Nikdy se ho nesnažila pochopit či nějak pomoci. Není mu úplně cizí, ale jako rodinu jí nevnímá. V její přítomnosti je nešťastný. Nemá rád skotštinu, ale i tak s ní poslušně setrvává a při různých pracích jí pomáhá, za předpokladu, že mu jasně ukáže, co po něm vůbec chce.

Dědeček Leannan:

Vysoký zrzavovlasý muž, který působí o několik let mladší. Původem mudla, který se o tom, že si vzal čarodějku, dozvěděl až druhý den po svatbě. Působí už hezkých pár let v anglické politice, ale většinou z práce přijde natolik unavený, že se se svou ženou nikdy nehádá a nechává ji, aby bylo vždy po jejím. Je totiž nekonfliktní, mírumilovný muž a nic nesnáší tak jako rodinné rozepře. Jediné, v čem se svou ženou nesouhlasí, je radikální rozhodnutí mluvit na vnoučata skotsky. Přestože měl velkou radost z toho, že Kiril začal rozumět a Irina i dokonce mluvit, nemohl si nevšimnout, že Nikolaj stále jen mlčky zoufale kouká. Slitoval se nad ním a začal s ním mluvit anglicky. Samozřejmě pouze tehdy, když není přítomna babička; a kde jinde toho dosáhnout, než venku za domem na čerstvém vzduchu v koňském sedle. Vlastní totiž menší statek a stejně jako jeho vnuk koně miluje. Ano, dědeček Leannan se jako jediný dokázal z anglické větve rodiny dostat do Nikolajova srdce jako součást rodiny. Nikolaj ho miluje a strašně rád si s ním povídá. Často se mu svěřuje s tím, co ho v Anglii trápí a dědeček mu radí a rád naslouchá Nikolajovu povídání, i když mnohdy nebývá veselé. Těší ho, že si k sobě našli cestu skrz krásu koní. Byl to také on, kdo Nikolaje jízdě na nich naučil.

Prababička Beatrice:

Jestli někde platí zákon schválnosti, tak rozhodně tady. Však Kiril by mohl vyprávět o tom, jak se prababička téměř vždy s obědem strefila do toho, co Kiril ani za nic nesní. Jelikož je Beatrice postarší, citlivá dáma, velice ji mrzelo a byla zoufalá z toho, že u ní pravnouček nechce pořádně jíst a ona přece tak ráda vaří! Metoda seznamu se neukázala příliš úspěšnou a zdálo se, že Kirilova vybíravost jejich vztah nemilostně pohřbí. Catriona však jednoho dne vymyslela praktické řešení, díky kterému už tento problém přestal existovat. Kiril jí tudíž při vaření pomáhá a má tak jistotu, že na stůl nepřijde nic, co by nejedl. Prababička je mírně baculatá, má kudrnaté zrzavé vlasy (nechce si přiznat, že stárne, proto si je barví do stejného odstínu, který měla zamlada), modrozelené oči a vystudovala Mrzimor. Je mírně zapomnětlivá a roztržitá. Nejednou se jí stalo, že dala hřeben do ledničky. Je to však příjemná starší dáma, a proto jí její nedostatky snadno odpustíte. Nikolaj na ní hledí jako na zábavnou osobu. Tedy v kontrastu s jeho bráškou. Stejně tak, jako on bojuje s babičkou o to, že nikdy skotsky umět nebude, Kiril zde musí bojovat o to, aby se vůbec najedl, což Nikolaj považuje za docela zábavné, jelikož jeho bráška je neskutečně vybíravý, až by tomu jeden nevěřil.

Finanční situace rodiny

Nikolaj patří do hlavní čistokrevné větve ruského rodu Alexejevů, kdy si zatím babička Svetlana a dedeček Ivan užívají rodového bohatství. K tomuto bohatství patří také domácí skřítkové. Kolik jich v domě za celá staletí rodu Alexejevů sloužilo a dosud slouží, není známo. Vnukové se střetli pouze s jedním a to dosti starým skřítkem, který jim často vyprávěl pohádky. Jmenoval se (a stále se jmenuje) Yegor.

Co se týká čistokrevnosti rodu po straně matky, nemůže se o něm moc mluvit, jelikož Catriona sama je potomkem mudly a čarodějky. Z toho vyplývá, že sňatek nebyl předem domluvený, jelikož by k němu za normálních okolností nikdy nedošlo, kvůli jisté rodové tradici a čistotě krve. V tomto sňatku hrál notnou roli právě ruský smysl pro čest a zodpovědnost (který je mimo jiné důležitější než čistota rodu, protože čistota jména vládne všemu). Nicméně ač Catrioninin rodokmen je zčásti pochybný, bohatství jejího rodu však nikoliv. Ať už se jednalo o kouzelníky či mudly, každý člen měl své postavení a i Catrionin otec a Nikolajův dědeček je toho živým důkazem, jelikož se stále aktivně účastní anglické politiky.

Na základě tohoto se nedá říci, že by mladá rodina Alexejevů neměla dostatek finančních prostředků (ještě v závislosti s jejich platy). Nicméně jejich investování se neztotožňuje s extravagancí. Ve Skotsku bylo investováno do pozemků v podobě pastvin a pár lesíků kolem Edinburghu a samotné sídlo je spíše větším statkem než honosným zámkem význačného rodu (ať z pohledu mudlů či kouzelníků) na kraji města. V Rusku v závislosti na nepřízni krajiny a jisté politické situaci se peníze nacházejí v různých kouzelnických bankách po celé Evropě, kde se na svých kontech dále množí.

Z pohledu výchovy jsou děti vedeni k ekonomickému využívání finančních prostředků, a tudíž nejsou jimi markantně rozmazlovány. Rodiče neinvestují do množství hraček a naivních dětských přemrštěných požadavků (tudíž je děti ani téměř nemají, a když mají, všichni vědí, že to nedostanou, je to jen sen), nýbrž do kvality zboží, která je rozhodující. Proto Nikolaje ani nikoho jiného neuvidíte ve společnosti s otřepaným kufrem či ošoupanými boty a vybledlým pláštěm, ale v oblečení a s věcmi vysoké jakosti nicméně nejlépe takovými jenž postrádají extravaganci.